Jednosměrná láska většinou dlouho nefunguje
Milujete? A cítíte, že jste milováni? Pak jste na správné cestě nejen udržet, ale i rozvíjet svůj vztah. Láska nefunguje nikdy jednosměrně. Jednostranná láska vztah pouze může udržovat, přičemž nemilující partner pouze ze vztahu těží a využívá druhého. Obecně je pro lásku problém sobectví jednoho z partnerů. Láska je totiž nikoliv nástroj proto, abychom nebyli sami, nebo abychom si vylepšili rozpočet, ale je to nástroj pro naše podvědomí, potřebu cítit, že na nás někdo myslí stejně nebo více než na sebe, a my milujeme druhého stejně nebo více než sebe. Pokud pro druhého partnera děláme věci, které si sami odepřeme, nebo pro partnera uděláme více, než bychom udělali pro sebe, a to samé se děje i na druhé straně, je to základ úspěchu v lásce i vztahu.
Milovat znamená myslet hlavně na druhého
V každém případě, ale vždy musíme začít u sebe. Nemůžeme čekat co partner, ale musíme partnerovi ukázat, že milovat znamená myslet na druhého a dělat pro něj více než pro sebe. Je to vzor chování a přístupu. Pokud tento přístup partner neopětuje, musíme se buď smířit s tím, že projevy lásky z druhé strany budou omezené, nebo se smířit s udržovacím vztahem, který s velkou pravděpodobností dříve či později skončí.
Symbolem lásky k druhému je určitá míra tolerance a pochopení. Partnera nepředěláte, můžete ho učit či přizpůsobovat svým zvykům, ale i to má svou míru. Záleží, kdo z partnerů je dominantnější. Některý partner bude tvárný a raději se přizpůsobí, jiný bude oponovat a bránit se a jiný partner se bude snažit předělat vás. Každá tolerance musí mít jako vše v životě svou míru (podobnost s křestním jménem autora je čistě náhodná)
Bezbřehá tolerance totiž začne být dříve či později z druhé strany zneužívána.
Chcete mít kvalitní vztah? Mluvte spolu!
Velmi důležitá a nezastupitelná je v partnerském vztahu komunikace. Pokud si mají partneři co říci a o čem mluvit, pokud si rozumí a jsou schopni věci řešit komunikací a domluvou, je to základ kvalitního vztahu. S partnerem, s kterým si máte pořád co říci, vás to prostě baví. A to, že vás to s partnerem baví, je to nejlepší, co vás může potkat. Naopak problémy v komunikaci a pocit, že se obáváte partnerovi o něčem říci, nebo s ním o něčem mluvit je bariérou pro důvěru ve vztahu.
Zde hraje velkou roli negativní vlastnost, kterou je urážlivost. Tato vlastnost, stejně jako sobeckost vztah nijak nerozvíjí, ale může být jeho hrobníkem. Partner vám svěří, že se mu něco nelíbí a vy místo, aby jste to s ním řešili, pochopili ho a snažili se s tím něco udělat se urazíte. S partnerem nemluvíte a dáváte mu najevo jak se vás dotkl. Nakonec s partnerem odmítáte spát a dáváte mu najevo, že je viníkem současné krize. To je velká chyba. Partnera tím vyháníte do šedé zóny, náhrady vaší společnosti, ať už s přáteli v hospodě, nebo v horším případě s nějakou jinou ženou, v extrémním případě s milenkou.
Jako partneři musíte prostě snést kritický pohled druhého partnera, bez ohledu na to, zda si myslíte, zda je kritika spravedlivá či nikoliv. To neznamená, že musíte kritiku přijmout, ale musíte být schopni se o věci bavit a nabídnout ústupky. Váš vztah není jen pohled vašima očima, ale pohled i očima partnera. Vztah, kde vy vidíte vše růžově, ale partner černě, nemůže být kvalitním a udržitelným vztahem a nemůžete být ani v takovém vztahu spokojeni.
Vztah bez spokojeného partnera prostě neudržíte
Chcete mít hezký a dlouhodobě udržitelný vztah? Pak to bez spokojeného partnera nepůjde. A kdo jiný může partnera uspokojit, nebo mu třeba pomoci z krize, než právě vy. A to samé musí platit i naopak. Vždyť prostřednictvím šťastného, zdravého, spokojeného a úspěšného partnera můžete být šťastní a spokojení i vy. Vždyť vlastně celá láska je o tom, dělat šťastným toho druhého. Pokud si tedy budete prosazovat pouze to své, dávat partnerovi najevo, že pouze váš pohled a přístup je správný, pak partner spokojený určitě nebude. Důležitý je totiž i kompromis. A partner musí vědět, že i vy přijímáte názory a návrhy svého partnera.
Společné zájmy za každou cenu vztah nestmelí
Velmi často se uvádí, že partneři by měli mít společné zájmy. Když rád jezdím na kole, musí jezdit i partner, když rád plavu, musí i partner apod. Není tomu tak. Společné zájmy, alespoň nějaké jsou určitě důležité, ale rozhodně není cílem trávit s partnerem 24 hodin denně za každou cenu. Vůbec není na škodu, když si jde jeden z partnerů zaběhat, zatímco druhý třeba uvaří, a naopak. Pocit toho, že se na partnera po nějaké době těšíte je nenahraditelný. Určitě ho nenahradíte tím, že po letech společně trávených urputně každou minutu se spolužití změní v dokonalou ponorku a nudu.
Každý vztah by měl být vztahem rozmanitým a košatým. Hlavním středobodem však vždy musí být partner a společný vztah. To však nesouvisí s tím, že si vyrazíte na výlet s kamarády, nebo třeba do kina s kamarádkou. I v takových chvílích si uvědomíte, že se na partnera těšíte a že vám prostě chybí.
Odloučení partnerů umožní otestovat vztah k druhému
Nebudeme zde připomínat efekt pořadu „výměny manželek“, který je doveden k extrémům, ale lékem na problémy vztahu či všednost vztahu může být i krátkodobé či střednědobé odloučení partnerů. Pokud si partneři nechybí, vztah asi moc velký smysl nemá. Pokud si ale uvědomíte, že vám partner chybí, stýská se vám po něm, chybí vám pohlazení, jeho vůně, doteky, milování s ním, pak jste na velmi dobré cestě. Láska je o touze a potřebě toho druhého. Není o tom se vztahem přejíst a v co nejkratší době ho přežít. Vztah se má prožívat, v souvislosti se všemi dalšími aspekty života.
Úplně snadnou věcí jak partnerovi dát najevo, že na něj myslíte a že ho milujete, je dárek. Obyčejný milý dárek, který čas od času partnerovi přineste, nebo někde „nastražte“. Vždy udělá radost, a opravdový partner takový dárek ocení, stejně jako jiná originální a pozitivní překvapení.
Pokud má partner nějaký problém, třeba v práci, s rodinou, kamarády, nebojte se s ním problém řešit, nebo se ho třeba i na to zeptat. Jednou z velkých přidaných hodnot vztahu je, že problémy řešíte společně a také se vzájemně podržíte a podpoříte. Partneři nejsou jen milenci, ale jsou to nejlepší přátelé, kterým na druhém velmi záleží.
Poskytněte partnerovi to co má rád, i když v přijatelné míře
Rozhodně neodmítejte svému partnerovi poskytnout to, co má rád nebo co si přeje a co ho baví. Typický problém vztahů je, že ženy rádi nakupují oblečení a častěji utrácí za tak „zbytečné a nesmyslné věci“ jako jsou drogerie, make-upy, líčidla či spodní prádlo. Naopak muži zase utrácejí za takové „nesmysly“ jako pruty na rybaření, sportovní náčiní, nebo zbytečně drahé auto. Partnerovi tyto libůstky nezakazujte. Partner není vaším obrazem a nemusí se chovat tak jak vy očekáváte. Ženě tak podle svých možností musíte dopřát chvilky požitku při nákupech, jen jim musíte naznačit míru. A partner by tu míru měl pak respektovat. Schopnost domluvit se na dostatečné míře je pak testem vyváženosti vztahu a schopnosti prosadit si své i třeba na úkor názoru partnera. Ale o tom je to přeci také. Vyjednávání hraje ve vztahu nezastupitelnou roli. Vyjednávání se ovšem nesmí zvrhnout ve válku nebo hádku. Pokud k něčemu takovému směřujete, snažte se brzdit, nebo naopak brzdit partnera. Limity by jste si pak měli ideálně určit na začátku vztahu. Pokud jsou ty limity pro vás nedostatečné či nepřijatelné, bude ve vztahu v budoucnu velký problém, který se dříve či později projeví.
Kvalitní vztah je zázrakem
Vztah a zejména kvalitní vztah je něco jako malý zázrak. Pokud máte zato, že jste našli skvělého partnera, který má samozřejmě i své chyby a není stoprocentní, stejně jako vy, je to štěstí, o které musíte pečovat. Každodenní péče a maličkosti pak tvoří celou mozaiku vztahu. Važte si, co máte, protože velké množství lidí takové štěstí jako vy nemají. A je škoda si kvalitní vztah kazit, nebo se o něj nestarat a potopit se do stereotypu, nebo toho, že vás vztah prostě nebaví. Velmi často je to nejen partnerem, ale zejména vámi. Vždy a v každém vztahu začínejte u sebe a sami si říkejte, co vy můžete pro vztah udělat, ne co pro něj může udělat partner. Vždy je lepší něco pro vztah dělat, než nedělat nic a čekat co udělá ten druhý.